Přeskočit na obsah
Návod3 min

Jak si připravit setlist na koncert

Pořadí písní je ta snadná část. Horší je dostat stejný program do všech hlav a zařízení dřív, než začnete hrát.

— Eutepio

Setlist není seznam písní. Je to plán večera — a pozná se to až na place, kdy někdo hraje podle verze z minulé zkoušky a kytarista nemá noty ke třetí písni.

Tenhle návod je o tom, jak se takovým večerům vyhnout. Většina kroků se dá udělat doma v klidu; na místě pak zbyde jedna kontrola.

Nejdřív pořadí, pak všechno ostatní

Dobrý set má tvar. Pár osvědčených zvyklostí, které stojí za zvážení:

  • Otevírat tím, co umíte nejlíp. První píseň se hraje nervózním lidem do studeného sálu. Není to chvíle na novinku.
  • Nestavět vedle sebe dvě pomalé. Energie, která spadne, se zvedá hůř, než se zdá.
  • Změny ladění a kapodastru shlukovat. Každé přelaďování je ticho navíc.
  • Nechat si jednu píseň v rukávu. Na přídavek nebo na chvíli, kdy něco nevyjde.

Doplňte délky písní

Tohle je krok, který skoro každý vynechá, a přitom se nejvíc vyplatí. Když má každá píseň u sebe délku, setlist ti rovnou řekne, kdy set skončí.

Pořadatel, který ti řekl „máte pětačtyřicet minut", to myslí vážně. Sedmdesát minut materiálu v setlistu znamená, že vás někdo bude v polovině poslední písně mávat dolů.

Délky se hodí i obráceně — když zjistíš, že do slotu zbývá deset minut, je lepší to vědět doma než na pódiu.

Přestávky a poznámky patří do setlistu

Pauza mezi bloky je součást programu stejně jako písně. Když je v setlistu napsaná, nikdo se po ní neptá.

Totéž platí pro poznámky u jednotlivých písní: po tomhle mluví zpěvačka, druhá sloka jen kytara, konec na tři. Všechno, co si jinak budeš muset pamatovat, nebo co stejně řekneš nahlas pětkrát.

Pošli program celé kapele

Tady se to nejčastěji sype. Setlist v chatu, noty v e-mailu z minulého týdne, dvě různé verze čtvrté písně.

V Eutepiu pošleš celý program jako jeden soubor — je v něm pořadí, písně i přílohy, které vybereš: PDF, noty, fotky a případně podklady. Kdo ho dostane, prohlédne si ho a sám rozhodne, co si přidá do knihovny. Osobní poznámky a kresby se neposílají, ty zůstávají tvoje.

Jedna věc k tomu: ten soubor není zašifrovaný. Posílej ho cestou, které věříš.

Na místě: jedna kontrola místo deseti otázek

Když přijedete do klubu, spusť kontrolu před koncertem. Leader se jednou zeptá a celá kapela odpoví. Výsledek je seznam toho, co se za chvíli pokazí:
  • komu chybí píseň z aktivního setlistu
  • komu chybí noty nebo PDF
  • kdo má nastavený jiný setlist než ty
  • komu dochází baterie
  • kdo má ztlumený zvuk, takže neuslyší metronom
  • ze kterých písní se nedá hrát, protože nemají ani text, ani přílohu

Vyplatí se to pustit hned po příchodu, ne pět minut před začátkem. Chybějící přílohy se dají doplnit jen dokud jsou všichni na stejné síti a je čas.

Při hraní

Zbytek už je jednoduchý. Leader přepíná písně a kapela jde s ním — každý si přitom sám rozhoduje, jestli chce následovat i posouvání textu, metronom a podklad. Pokyny jako sólo nebo poslední refrén se objeví všem naráz.

A pokud se leaderovi vybije telefon, může vedení převzít člen, kterého jsi předem určil jako záložního. Potvrdit to musí člověk — samo se nic nepřepne.

Zkrácená verze

  1. Postav pořadí a nech si jednu píseň navíc.
  2. Doplň délky, ať víš, kdy set skončí.
  3. Napiš do setlistu přestávky a poznámky.
  4. Pošli celý program kapele jedním souborem.
  5. V klubu spusť kontrolu před koncertem.

První čtyři kroky uděláš doma. Pátý trvá minutu a ušetří ten typ problému, který se jinak řeší za potlesku.

← Zpět na blog